Dopis dítěti / A letter to a child

Project author:

Project summary:

Jaký vliv bude mít na dítě vliv osobní dopis od pedagoga?

Ovlivní dopisy dítěti vzájemný vztah, autonomii či osobní zrání?

What effect will a personal letter from a teacher have on a child?

Will the letters to the child affect the mutual relationship, autonomy or personal maturation?

Introduction

Oslovily mě dopisy směrované bezprostředně dítěti jako osobní poselství a vědomá pozornost s respektujícím přístupem.

Přijde mi, že tento přístup v českém školství chybí.

Letters directed directly to the child appealed to me as a personal message and conscious attention with a respectful approach. It seems to me that this approach is lacking in Czech education.

Context

V prostředí naší lesní mateřské školy (LMŠ) je respektujícímu a individuálnímu přístupu věnována zásadní pozornost, je na něm postavena celá filosofie LMŠ.

Nicméně dokumenty o záznamu vývoje a zrání každého dítěte jsou interní záležitostí  pro pedagogy a zprostředkovaně pro rodiče.

Zaujaly mne dopisy v 1. osobě směrované bezprostředně dítěti, čtené pedagogem a předané dítěti a tím i rodiči, které si s dítětem dopis mohl/a přečíst. Dopis si dítě nechalo doma. Tento přístup je v našem prostředí naprosto inovativní.

In the environment of our forest nursery school (LMŠ), fundamental attention is paid to a respectful and individual approach, the whole philosophy of LMŠ is built on it.

However, documents recording the development and maturation of each child are an internal matter for educators and indirectly for parents.

I was interested in letters in the first person addressed directly to the child, read by the teacher and handed over to the child and thus to the parents, who could read the letter with the child. The child left the letter at home. This approach is completely innovative in our environment.

Dopisy byly ručně psané a dokreslované i s piktogramy a zavázané stuhou.

V dopisech bylo zmíněno,čeho jsem si všimla, co se v dítěti povedlo, co se naučilo co nás ještě čeká . Pokud se dítěti něco nezdařilo nebo ho rozladilo či zklamalo, dostalo povzbuzení a a byla projevena empatie a soucit. Dopis byl psán přátelsky, hravě a s důstojností zároveň.

The letters were handwritten and drawn with pictograms and tied with a ribbon.

The letters mentioned what I noticed, what was successful in the child, what was learned and what still awaits us. If something failed or upset or disappointed the child, he was encouraged and empathy and compassion were shown. The letter was written in a friendly, playful and dignified way at the same time.

 

Ethics

Byl čten v tichém prostředí bez přítomnosti dalších dětí či dospělých. O dopise jsme si i povídali, abych věděla, že je dopisu ze strany dítěte porozuměno. Rodiči jsem ten den napsala zprávu o předání dopisu. Někdy jsem dostala (od rodiče) ve zprávě zpětnou vazbu o přečtení, reakci a situacích s dopisem související.

It was read in a quiet environment without the presence of other children or adults. We also talked about the letter so that I knew that the letter was understood by the child. I wrote a message to my parents that day about handing over the letter. Sometimes I received feedback (from a parent) in a message about the reading, reaction and situations related to the letter.

“Děkuji Ti milá (jméno pedagoga) za dopisy a obrázky s mandalou, kytičkami a spirálou (nejčastější symboly kreslené dítětem), mám z nich radost a těším se na další." "Thank you dear (teacher's name) for the letters and pictures with mandalas, flowers and spirals (the most common symbols drawn by children), I am happy with them and look forward to more."

Findings

Během psaní osobního dopisu byl prohlouben vztah nejen mezi pedagogem a dítětem, ale též mezi pedagogem a rodičem.

Od dítěte jsem dostala dopis- obrázek s vlastnoručně napsaným psaným textem. “Děkuji Ti milá (jméno pedagoga) za dopisy a obrázky s mandalou, kytičkami a spirálou (nejčastější symboly kreslené dítětem), mám z nich radost a těším se na další. Tohle je dopis ode mne. Podpis(jméno dítěte).”

Rodič mi sdělil, že si dítě přálo slova/věty předepsat tiskacím písmem a poté vše samo přepsalo s velkou pozorností,  dokreslilo, složilo a zavázalo na kličku stuhou, kterou si samo vybralo.

Dopis mi dítě osobně předalo ve školce s vážností a dětskou netrpělivostí a přáním ,abych dopis rozbalila a nahlas přečetla. Popisovala jsem co je na obrázku a jakou mám radost.Radost byla sdílená.

S rodičem jsem měla setkání s připravenými otázkami, ze kterých vyplynula pozitivní zkušenost a nadšení ze strany rodiče i dítěte. Rodič si všimnul “sebeuvědomění”, dopis byl pro dítě důležitý.

Bylo si vědomo, že dopis je jen pro ně a o něm(dítěti), což navodilo jedinečnou až posvátnou chvíli a čtení dopisu se stalo toho času večerním rituálem a stišením před spaním, mimořádným časem pro dítě a rodiče.

Bylo tam uznání v přítomnosti rodiče, bylo na to hrdé.

Dle maminky došlo k prohloubení vztahu k pedagogovi.

Rodič si velmi cenil informací o prožitcích a dovednostech dítěte a zároveň ocenil vhled do pedagogické práce a přístupu k dítěti/dětem i o činnostech: “ Tolik se toho děje ve školce.”, slovy rodiče.

Vnímal/a, jak je důležité umělecké zpracování dopisu.

Nebyl to tak dlouhý čas k velkým změnám, ale leccos se změnilo a uzrálo. Hlavně zvědomění , přestalo pomočování dítěte a  bylo větší těšení se do školky.

Rodič by ocenil tento nebo podobný přístup i nadále.

During the writing of the personal letter, the relationship was deepened not only between the teacher and the child, but also between the teacher and the parent.

I received a letter from the child – a picture with a handwritten text. “Thank you dear (teacher’s name) for the letters and pictures with mandalas, flowers and spirals (the most common symbols drawn by children), I am happy with them and look forward to more. This is a letter from me. Signature of (child’s name).”

The parent told me that the child wished to write the words/sentences in print and then transcribe everything himself with great care, draw, fold and tie on the loop with a ribbon of his own choosing.

The child personally handed the letter to me in the kindergarten with seriousness and childish impatience and a desire for me to unwrap the letter and read it aloud. I described what was in the picture and how happy I was. The joy was shared.

I had a meeting with the parent with prepared questions, which resulted in a positive experience and enthusiasm on the part of the parent and the child. The parent noticed the “self-awareness”, the letter was important to the child.

They were aware that the letter was only for them and about him (the child), which created a unique and sacred moment, and the reading of the letter became an evening ritual and silence before bed, an extraordinary time for the child and parents.

There was recognition in the presence of the parent, there was pride in it.

According to the mother, there was a deepening of the relationship with the teacher.

The parent greatly valued the information about the child’s experiences and skills, and at the same time appreciated the insight into the pedagogical work and the approach to the child/children and the activities: “So much happens in the kindergarten,” in the words of the parent.

He perceived how important the artistic processing of the letter is.

It wasn’t such a long time for big changes, but something has changed and matured. Mainly awareness, the child stopped urinating and there was more positive anticipation for kindergarten.

A parent would appreciate this or a similar approach going forward.

Conclusion

Vnímám, že tento výzkumný projekt byl smysluplný. Mne samotnou velmi obohatil, dopisy jsem psala s potěšením a vědomím dětské radosti.

Velmi důležitá byla vědomá pozornost dítěti, během hry a různých činností a prožitků.

Nevím, zdali by bylo možné v počtu 15 – 18. Proces je velmi intenzivní. Hodnocení – vývoj a zrání dítěte bych ráda psala  v 1. osobě. Tento dokument se musí zůstat ve školce.

Možná dokument zkopírovat nebo dvakrat do roka napsat osobní dopis každému ditěti.

Stávající okumenty jsou pečlivé a celkem podrobné (nejde o tabulky) jsou psány ručně, tudíž je tu potřebná další velká časová dotace pro osobní dopisy nad rámec povinnosti pedagogů..

I feel that this research project was meaningful. It greatly enriched me myself, I wrote letters with pleasure and awareness of a child’s joy.

Conscious attention to the child during play and various activities and experiences was very important.

I don’t know if it would be possible in the number of 15 – 18. The process is very intensive. Evaluation – development and maturation of the child, I would like to write in the 1st person. This document must be kept in the kindergarten.

Maybe copy the document or write a personal letter to each child twice a year.

The existing documents are meticulous and quite detailed (they are not tables) they are written by hand, so there is a need for a large additional time allowance for personal letters beyond the scope of pedagogues’ duties.

Research implications

To be completed

Practitioner enquiry

To be completed

Leadership learning

To be completed

Author and role

To be completed

Comments from other network members

What did you appreciate about this research? What forward-looking questions did it raise for you?

  1. Caroline Burke
    Caroline Burke
    27 Mar 2024 at 7:43 pm

    What an interesting project. I loved the idea of handing the letter to the child and not only written to the child but that they had drawn on it too. It shows how much the child valued this as they wrote a letter back this is so powerful. What a personal approach to their learning. I wish that I had these memories from when my children were at nursery.


    Report comment

Add a comment